GUIDO GLÜCK (7. 1. 1882 – 18. 8. 1954)
Hrob č. sk. 68/ hr. 385-386 je dnes opuštěný, náhrobní deska se nachází v Památníku písemnictví na Moravě v Rajhradě
Pedagog, dramaturg, libretista a spisovatel se narodil roku 1882 v italském Barcu, přestože jeho rodiče pocházeli z Moravy. Rodina se později odstěhovala do Brna, kde Guido začal navštěvovat německé gymnázium. Poté odešel studovat germanistiku do Vídně a Štýrského Hradce. Po návratu na Moravu vyučoval v letech 1904–1910 na břeclavském gymnáziu němčinu, latinu a řečtinu. V roce 1910 se vrátil do Brna a působil jako profesor německého gymnázia. Když vznikla Československá republika, spoluzaložil německou divadelní společnost a stal se divadelním kritikem, který publikoval v mnoha novinách (rovněž založil i divadelní časopis Die Rampe). Až do roku 1932 pak pracoval jako divadelní dramaturg a režisér, byl rovněž autorem mnoha inscenací a her.
Guido Glück zastával pozici sociální demokracie, po roce 1933 opustil společenské dění, ale současně se snažil pomáhat emigrantům z nacistického Německa, kteří se dočasně usadili v Brně. Po vzniku protektorátu se stáhl zcela do ústraní a působil jako lektor německého jazyka, přičemž se – dle pozdějších tvrzení jeho studentů – odvážil v hodinách kritizovat nacistický režim. Dokonce se pokusil zachránit před koncentračním táborem syna své partnerky Zdenky Fuchsové. V soudním procesu, kde šlo o určení otce Jaromíra Fuchse (který byl židovského původu), se Glück prohlásil za Fuchsova skutečného otce. Mladý muž díky tomu druhou světovou válku přežil. Protinacistický postoj Glücka později uchránil před poválečným odsunem Němců z Brna. Zde Guido Glück roku 1954 zemřel. Náhrobní deska z místa jeho posledního odpočinku se dnes nachází ve sbírkách Památku písemnictví na Moravě.
Guido Glück po sobě zanechal poměrně poměrně rozsáhlé a různorodé dílo. Vedle divadelní kritiky, kterou publikoval v mnoha brněnských listech, se věnoval poezii a taktéž psaní románů a novel (knižně však vyšlo pouze několik z nich). Jeho zkušenosti z národnostně smíšeného města se odrážejí v románu Der goldene Boden (Zlaté dno).
