01 | Vila Löw-Beer: Domov

Adresa: Drobného 297/22

Zde v letech 1913–1939 žila rodina Marianne a Alfreda Löw-Beerových.

Vilu pro významného brněnského podnikatele Mořice Fuhrmanna navrhl v roce 1903 vídeňský architekt Alexander Neumann. O deset let později ji i s rozsáhlým pozemkem koupil textilní magnát Alfred Löw-Beer. Žil zde se svojí manželkou Marianne, rozenou Wiedmannovou, a třemi dětmi, Maxem, Gretou a Hansem, až do roku 1939, kdy museli uprchnout. Ve 40. letech zde sídlilo gestapo, po válce byla vila znárodněna a od 50. let zde byl domov mládeže. Dům i zahrada chátraly, v letech 2013 až 2014 se však dočkaly kompletní památkové obnovy a v roce 2016 zde byla otevřena muzejní expozice Svět brněnské buržoazie mezi Löw-Beer a Tugendhat. Vila Löw-Beer v Brně - foto Miroslav Zavadil

Vila Löw-Beer v Brně, foto: Miroslav Zavadil

Vila Löw-Beer patří k významným brněnským vilám nejen svým estetickým a technickým provedením, ale i díky historickému kontextu. Horní část pozemku dostali jako svatební dar dcera majitelů Greta a její druhý manžel Fritz Tugendhat. V roce 1929 si zde nechali postavit svůj vlastní dům, zcela mimořádné dílo architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Vila Tugendhat a vila Löw-Beer představují fascinující celek ilustrující radikální změnu životního stylu a požadavků na bydlení. 

Schodišťová hala se světlíkem Vily Löw-Beer v Brně

Schodišťová hala ve vile Löw-Beer: Foto: Tomáš Dittrich

Ze vzpomínkových textů Daniela Low-Beera:

Marianne Löw-Beerová vzpomínala, že v tomto domě s manželem Alfredem prožila úžasné roky. „Vzali jsme se v roce 1901. Tento dům jsme koupili hned první den, kdy se objevil na trhu. Zažili jsme zde nádherné roky. Ještě jsme tu spolu oslavili naši stříbrnou svatbu. Nechtěla jsem, aby z toho děti dělaly rozruch. Dali nám obraz od Cézanna – byl krásný, ale zůstal v Brně se všemi cennostmi, které Němci vydrancovali. Vykradli celý dům.“ Marianne uprchla do Kanady, její manžel Alfred takové štěstí neměl.

Když 15. března 1939 vpadly do okleštěného Československa německé tanky, Alfred řekl své ženě, aby okamžitě odjela do Prahy, kde měla prostřednictvím pražského advokáta zajištěno vízum do Švýcarska. Vůz projížděl kolem postupujících německých vojáků, odstavili jej stranou, aby kolona mohla projet. Konečně se dostali na hranice, Marianne mohla vycestovat, ale vzali jí veškeré peníze. Na druhé straně hranice si musela koupit jízdenku na vlak, ale neměla čím zaplatit, sundala si tedy své zlaté hodinky a vyměnila je za lístek. Během jednoho dne přišla o všechno: o svůj dům, manžela i hodinky.

Alfred zůstal v Brně sám, domníval se, že jeho postavení mu umožní uspořádat rodinný majetek a odcestovat později. V dobách míru byl s každým zadobře, ale to se nyní změnilo. Byl zatčen, následně propuštěn, Němci s pomocí informátorů začali zabavovat jeho majetek, vystěhovali jej z domu do stísněného bytu, odebrali mu pas. Zaplatil gestapu velké množství peněz za falešné doklady a příslib volné cesty z Československa. Převlékl se za chudého krejčího jménem Schweigler a odešel na vlak, v kapse jen devět marek. Po pár dnech se u železniční trati našlo zohavené tělo, které až mnohem později identifikovali jako tělo jednoho z bývalých nejmocnějších mužů v Československu. Fascinující příběh zachycující pohnuté události několika jeho posledních dní je znám díky knize Paula Dukese An Epic of the Gestapo.

Alfred a Marianne Löw-Beer

 Foto: Alfred a Marianne Löw-Beer, rodinný archiv

Odkud Löw-Beerovi vlastně pocházeli?

Rodina původně žila v židovském ghettu v Boskovicích, městečku vzdáleném asi 35 kilometrů severně od Brna. Salomon (Šlomo) Löw-Beer, obchodník s vlnou, soudce a starosta ghetta, měl (mimo jiné děti) dva syny – Mosese (Mošeho) a Jákoba. V revolučním roce 1848, kdy se ghetto konečně otevřelo, Moses a Jakob z Boskovic odešli a založili dvě hlavní rodinné linie. Potomci Mosese postavili například vilu Tugendhat, potomci Jakoba továrnu v Brněnci, která později posloužila k záchraně stovek Židů, jak to zachytil i Steven Spielberg ve svém Oscarem oceněném snímku Schindlerův seznam.

Obě větve rodu si zvolily za domov Brno, jejich potomci se stali nedílnou součástí místní německo-české kultury a významnou měrou se podíleli na téměř století trvající židovské emancipaci. Křestní jména členů rodiny se z židovského Jákoba měnila na rakouského Leopolda i českého Tomáše podle prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Jejich svět navždy zmizel v roce 1939, kdy Československo obsadili nacisté.

Rodokmen LB

 Foto: Rodokmen zobrazující dvě hlavní větve Löw-Beerů, z knihy Archy života.

Tip: Navštivte útulnou kavárnu Celnice v zahradě vily Löw-Beer. Můžete se tu občerstvit a pak projít zahradou až nahoru a podívat se odtud na vilu Tugendhat. Ze zahrady je nejkrásnější výhled a navíc zde okusíte podobné pocity, jaké kdysi zažívali rodinní příslušníci, kteří mohli volně procházet soukromým parkem mezi oběma vilami. V sousedství, při pohledu na vilu Tugendhat vlevo, stojí také tzv. Arnoldova vila, domov Alfredovy sestry Cecilie.

Vaší další zastávkou je vila Tugendhat. Pokud neprojdete zahradou, dostanete se k ní nedalekou ulicí Schodovou.

Tugendhat

Foto: Vila Tugendhat ze zahrady. Z knihy Archy života.